Září 2015

27.9.

27. září 2015 v 19:26 Německo

Ahoooj!

Tak jsem tady 8 dní, ale přijde mi jako bych tu strávila mnohem víc času.

Kde jsem k aupair příšla? Moje myšlenky a den odjezdu z ČR.

V sobotu mě sem vezl děda s mámou. Nebyla jsem moc nervozní, ale popravdě se ani zas tolik netěšila. Měla jsem samozřejmě obavy, jestli to zvládnu. Jestli dokážu být takovou dobu bez svých blízkých. A žít mezi cizími lidmi. Uklidňovala mě jistota, že budu mít svůj pokojík a koupelnu. Že budu mít místo, kam si každý den zalezu a budu jen sama se sebou.
Při přejezdu hranic jsem byla nadšená čistým a upraveným okolím. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem udělala tenhle krok a že nastal den, který mi trošku otočí život. Bylo mi trošku smutno ze samoty, která nastane. Ale uklidňovala jsem se: toto jsi přece už tak dlouho chtěla! Užívej si to! Byla jsem docela v pohodě.

Co maminka dětí? Já? Děti?
Do tohoto dne jsem si s ní pouze psala emaily a zprávy. Už paní v agentuře mi řekla, že je celkem náročná, důsledná, ale že jsou tam dobré podmínky a že si myslí, že se k nim hodím. (Je vidět, že mě nezná.)
Z emailu na mě působila sympaticky, ale přitom rázně, což je dobře. Akorát jsem z toho měla strach proto, že o sobě vim, jakej jsem popleta, zmatkář, zapomnětlivec atd...ale řikala jsem si, že právě proto bude super, když do toho pujdu a změnim se. Ehm, jde dohromady moje povaha, kterou tvoří vlastnosti (vrozené či získané?), které tu píšu a děti? Moc ne, co. Myslim si však, že jsem taky velmi pečlivá a puntíčkář, jenže se to vlivem okolností zabíjí. Aspoň mám takový pocit.
Maminka mi v emailu zdůrazňovala hlavně to, že chlapeček začne každou chvíli chodit a že pokud u nich budu, je potřeba neustálé pozornosti. To je jasný. S tím přeci počítám. I tak jsem měla obavy. Co když náhodou..se něco stane? Moje rodina - hlavně teda táta a babička byli velmi zděšení, když se dozvěděli, že se budu starat o tak malinkýho chlapečka. Bylo mi řečeno, že jsem se zbláznila a že to nezvládnu.
S tím starším to nějak zvládnu, říkala jsem si, s jeho věkovou kategorií mám přeci jen mnohem víc zkušeností. Troufám si říct, že mě mají děti rády a že to s nima umím. Ale s tím maličkým...:/

Jak jsem se k této rodině dostala?
V agentuře jsem vyplnila dotazník. Své údaje, zájmy, zkušenosti, jestli chci menší nebo větší děti, město nebo vesnici atd. Viděla jsem rozpis, které rodiny hledají aupair na hlídání a říkala jsem si, koho bych tak chtěla. Zaujala mě maminka z Berlína s malou holčičkou. Ihned jsem agentutu kontaktovala, že bych právě o ně měla velký zájem. Bohužel už se o ně prý ucházely dvě dívky. Popravdě rodina, která byla uvedená mezi ostatníma a ve které nakonec jsem, se mi moc nezamlouvala. Měla jsem z toho strach. Avšak když jsem do agentury přišla a vedoucí si už proštudovala můj dotazník, ihned mi řekla, že by pro mě viděla jako vhodnou rodinu tuto. O dalších se nezmiňovala. Říkala, že splňujou požadavky, které mám já - bydlí ve městě a blíže k ČR, než jiná města. Dalším plusem - maminka Slovenka - jazyková bariéra nebude a já budu mít díky tomu méně stresu, taky budu mít svůj pokojík a koupelnu. Budu dostávat nadprůměrné kapesné, ale očekává se, že budu tedy pracovat víc, než 5-6 hod. - doba práce, která je pro aupair stanovená. Tak to by byly ty kladný věci. Velkou nevýhodu jsem viděla v tom, že mají ročního chlapečka = obrovská zodpovědnost a 4,5 letého chlapečka. Dvě dětičky. Kromě hlídání požadují úklid, vaření. Ehm. Vaření a já moc nejde dohromady, ale když jdu do takovýhle práce, ve většině procentech se očekává, že tuhle základní věc zvládat budu. Oukej. Však já to zvládnu! A úklid? Noo...sice mam doma celkem bordel, ale paradoxně to nesnášim a jsem čistotná.

A jaký byl první den? A dny následující?
Pokračování příště. :-D

PS: Dotazy klidně pište do komentů, odpovím sem. Nebo ask.

22.9.

22. září 2015 v 16:49 Německo

ahoooj!

Rozhodla jsem se s vámi podělit o život, který tu rok prožiju.
Zřejmě se budou činnosti dost opakovat.

O co jde?

Už dlouho bylo mým snem bydlet nějaký čas v německy mluvící zemi. Už několik let mě něco táhne k Německu. Strašně se mi tenhle cizí jazyk líbí. Od ZŠ se němčinu učim, ale jsem stále na úrovni pokročilého začátečníka. :D

Kromě toho se ve mně vzbudila obrovská potřeba - osamostatnění se. Je mi čerstvých 24 let a bydlím stále s maminkou. Vždy jsme na sobě byly závislé. Pociťovala jsem úzkosti, když jsem byla bez ní. Rodiče se rozvedli, když jsem byla malá. Máma si našla přítele, který se se mnou nebavil. Ale fyzicky mi neubližoval. Ona mě vodila za ručičku. Ok, spoustu věcí jsem si v životě vyřizovala sama, ale byl to pro mě problém. Nebyla jsem samostatná a kromě toho ve mně rodina vypěstovala hrůzu z lidí. Velmi se to zlepšilo, ale jako malá jsem byla nejšťastnější, když jsem si hrála sama. V kolektivu ostatních dětí jsem se cítila nejistě a úzkostně. Místo, kde jsem se cítila bezpečně, byla rodina. Dodnes tomu tak je. Avšak změnilo se to, že už se tam necítím tak dobře. Je to proto, že členové mé rodiny se mnou jednají jako s dítětem. Neustále mě kritizují a buzerují. A proto pro mě bylo v poslední době utrpením žít s mámou pod jednou střechou. Mrzelo mě to. Mám jí tolik ráda. Ale když vám POŘÁD říká, co máte dělat, vy to uděláte a ona vás zkritizuje, není to příjemné. Stal se ze mě vystrašený člověk s nízkým sebevědomým. Otupělá a bez energie. S nechutí se do něčeho pustit. A s nejoblíbenější činností spánku. Protože si důsledek výchovy, kterou na mě ostatní prováděli, uvědomuju, snažím se na tom pracovat. Věděla jsem, že pokud od rodiny odejdu, něco se změní. A bude to rozhodně pozitivní.

Přišel můj čas. Dokončila jsem školu. Hurá! Nyní je velká příležitost v mym životě. Odprostit se od těch, které mám tolik ráda. Využiju toho, že jsem svobodná a nemám závazky. Teď je ten nejvhodnější čas. Cítím, jak to ve mně vře - déle bych to tu nevydržela - nemůžu se dočkat, až opustím svůj domov a vyletím jak pták ze svého hnízda!

A je to tu. Už nejsem v ČR.
Od soboty bydlím v domě, kde mám svůj pokojíček, ve kterém trávím minimum času. Jsem aupair. Žiju tu se Slovenkou, jejím manželem, který je Němec a dvěma chlapečkama (1 a 4,5 r).



14.9.

14. září 2015 v 23:37

Ahojik! :)
Už hodněkrát mě napadlo téma, na který bych napsala článek, ale když jsem si představila, kolik by mi to zabralo času (kvůli zasekanýmu pc) a co je k tomu potřeba udělat - rep. co já potřebuju pro sebe (dát do pc fotky-upravit-nahrát, sedět a ťukat do klávesnice,..), radši jsem se na to vykašlala. A to mám pořád v hlavě, že potřebuju hlavně dopsat zážitky z Grapu. :/

Nejzásadnější změny momentálně jsou:
1. rozchod s partnerem, jsem zase sama
2. ve středu opravky z absolutoria
3. v sobotu odjíždim na rok do zahraničí jako aupair.

Nechci se k tomu nijak podrobně vyjadřovat, protože vim, že by to bylo na dýl a potřebuju se učit. Chodím po kuchyni a opakuju si otázky, ze kterých budu za dva dny zkoušená.
Kdybych měla stručně vyjádřit pocity z těchto tří bodů, vypadaly by takto:
1. úleva
2. obavy, nervy
3. úzkost, radost.

To je vše, myslim, že další článek bude z Německa...o_O