27.9.

27. září 2015 v 19:26 |  Německo

Ahoooj!

Tak jsem tady 8 dní, ale přijde mi jako bych tu strávila mnohem víc času.

Kde jsem k aupair příšla? Moje myšlenky a den odjezdu z ČR.

V sobotu mě sem vezl děda s mámou. Nebyla jsem moc nervozní, ale popravdě se ani zas tolik netěšila. Měla jsem samozřejmě obavy, jestli to zvládnu. Jestli dokážu být takovou dobu bez svých blízkých. A žít mezi cizími lidmi. Uklidňovala mě jistota, že budu mít svůj pokojík a koupelnu. Že budu mít místo, kam si každý den zalezu a budu jen sama se sebou.
Při přejezdu hranic jsem byla nadšená čistým a upraveným okolím. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem udělala tenhle krok a že nastal den, který mi trošku otočí život. Bylo mi trošku smutno ze samoty, která nastane. Ale uklidňovala jsem se: toto jsi přece už tak dlouho chtěla! Užívej si to! Byla jsem docela v pohodě.

Co maminka dětí? Já? Děti?
Do tohoto dne jsem si s ní pouze psala emaily a zprávy. Už paní v agentuře mi řekla, že je celkem náročná, důsledná, ale že jsou tam dobré podmínky a že si myslí, že se k nim hodím. (Je vidět, že mě nezná.)
Z emailu na mě působila sympaticky, ale přitom rázně, což je dobře. Akorát jsem z toho měla strach proto, že o sobě vim, jakej jsem popleta, zmatkář, zapomnětlivec atd...ale řikala jsem si, že právě proto bude super, když do toho pujdu a změnim se. Ehm, jde dohromady moje povaha, kterou tvoří vlastnosti (vrozené či získané?), které tu píšu a děti? Moc ne, co. Myslim si však, že jsem taky velmi pečlivá a puntíčkář, jenže se to vlivem okolností zabíjí. Aspoň mám takový pocit.
Maminka mi v emailu zdůrazňovala hlavně to, že chlapeček začne každou chvíli chodit a že pokud u nich budu, je potřeba neustálé pozornosti. To je jasný. S tím přeci počítám. I tak jsem měla obavy. Co když náhodou..se něco stane? Moje rodina - hlavně teda táta a babička byli velmi zděšení, když se dozvěděli, že se budu starat o tak malinkýho chlapečka. Bylo mi řečeno, že jsem se zbláznila a že to nezvládnu.
S tím starším to nějak zvládnu, říkala jsem si, s jeho věkovou kategorií mám přeci jen mnohem víc zkušeností. Troufám si říct, že mě mají děti rády a že to s nima umím. Ale s tím maličkým...:/

Jak jsem se k této rodině dostala?
V agentuře jsem vyplnila dotazník. Své údaje, zájmy, zkušenosti, jestli chci menší nebo větší děti, město nebo vesnici atd. Viděla jsem rozpis, které rodiny hledají aupair na hlídání a říkala jsem si, koho bych tak chtěla. Zaujala mě maminka z Berlína s malou holčičkou. Ihned jsem agentutu kontaktovala, že bych právě o ně měla velký zájem. Bohužel už se o ně prý ucházely dvě dívky. Popravdě rodina, která byla uvedená mezi ostatníma a ve které nakonec jsem, se mi moc nezamlouvala. Měla jsem z toho strach. Avšak když jsem do agentury přišla a vedoucí si už proštudovala můj dotazník, ihned mi řekla, že by pro mě viděla jako vhodnou rodinu tuto. O dalších se nezmiňovala. Říkala, že splňujou požadavky, které mám já - bydlí ve městě a blíže k ČR, než jiná města. Dalším plusem - maminka Slovenka - jazyková bariéra nebude a já budu mít díky tomu méně stresu, taky budu mít svůj pokojík a koupelnu. Budu dostávat nadprůměrné kapesné, ale očekává se, že budu tedy pracovat víc, než 5-6 hod. - doba práce, která je pro aupair stanovená. Tak to by byly ty kladný věci. Velkou nevýhodu jsem viděla v tom, že mají ročního chlapečka = obrovská zodpovědnost a 4,5 letého chlapečka. Dvě dětičky. Kromě hlídání požadují úklid, vaření. Ehm. Vaření a já moc nejde dohromady, ale když jdu do takovýhle práce, ve většině procentech se očekává, že tuhle základní věc zvládat budu. Oukej. Však já to zvládnu! A úklid? Noo...sice mam doma celkem bordel, ale paradoxně to nesnášim a jsem čistotná.

A jaký byl první den? A dny následující?
Pokračování příště. :-D

PS: Dotazy klidně pište do komentů, odpovím sem. Nebo ask.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tojsemjá Tojsemjá | 27. září 2015 v 21:25 | Reagovat

Zatím nezníš moc spokojeně... Jak jsi na tom s únavou? A jakej je tvůj denní rozvrh (nebo příklad jednoho konkrétního dne). Jo a jaký je to na kurzu (lektor, kolik vás tam je, co jste zatím probírali, jaký tam jsou lidi)?

2 saorisse saorisse | Web | 28. září 2015 v 17:14 | Reagovat

[1]: O tom v dalších článkách. :)

3 Melly Melly | Web | 30. září 2015 v 8:06 | Reagovat

Náhodou, to zní jako skvělá zkušenost!!:) Držím palce, ať to tam v pohodě zvládáš!:) Nenapsala bys někam (tady na blog, nebo pokud tu nechceš dělat reklamu, tak mi do komentářů...) i jméno agentury, přes kterou jsi odcestovala?:)

4 *Lella_Zee* *Lella_Zee* | Web | 30. září 2015 v 22:40 | Reagovat

tak to máš uplně nejvíc nejvíc super, že je mamina Slovenka. jako jazyk si zlepšíš určitě, ale alespoň víš, že se neztratíš :D tak to je opravdu paráááda :) moc přeju.

já byla dlouho pryč no :D furt jsem tak jako koukala na blog jestli něco napsat a nebo ne, a hlavně co :D až jsem se rozhodla z toho udělat prostě fakt jen deníček :D takže občas tam nějaký výlev (asi nejčastěji láskyplný výlev) bude :D

5 Rezzy Rezzy | Web | 1. října 2015 v 9:49 | Reagovat

Ahoj, děkuji za milý komentář :-) Děti v šachovém kroužku budu asi učit ve skupince, budeme hrát společně nějaké hry a tak. Zatím to přesně nevím, trenér půjde na první schůzky se mnou a ukáže mi, jak s dětmi pracuje.
Tyjo, takového drobka bych se asi taky bála hlídat. Ale věřím, že to zvládneš :) Máš můj obdiv, já jsem dříve nad au-pair přemýšlela, ale teď vím, že bych na to neměla. Těším se na další články :) Můžu si tě přidat do oblíbených?

6 Lů | Web | 2. října 2015 v 6:02 | Reagovat

Počáteční obavy chápu... myslím, že by je měl každý. Sama vím, že kdybych někam takhle jela, bála bych se toho samého. Jak to zvládnu bez blízkých a celkově z cizích lidí a nového prostředí.

Co je ale super, že máš svůj vlastní pokojík a i koupelnu. :)

Jako bys popisovala moji povahu - zmatkař a popleta, ale zároveň jsem i pečlivá a puntíčkář. :D Vím úplně, o čem píšeš. :D

Znovu to musím napsat - ale máš můj obdiv! Vážně. Já bych se toho ročního chlapečka taky bála hlídat. A k tomu mít na starosti ještě dalšího prcka, je to opravdu velká zodpovědnost. Vím, že na mě by to bylo asi moc. Psychicky a tak. Ale ty jsi skvělá, že jsi do toho šla a že to zvládáš (předpokládám, že jo). :)

Fajn je i to, že je mamina Slovenka. :)
Vařit bych teda asi nedokázala. Vážně jsem na tohle levá. Zvládnu připravovat jídlo jen pro sebe a to ještě extra jednoduchý a rychlý. Jinak mě to nebaví a jsem schopná cokoliv pokazit. Úklid mě baví, no... ale u nás, v malým bytě. :D
Už se těším na pokračování. Jsi šikovná, opravdu... myslím, že taková zkušenost pro tebe bude do budoucna k nezaplacení a že už se pak nebudeš bát ničeho. :)

Děkuju moc za krásný komentář. Takový slova mi přesně pomáhají makat dál a nevzdávat se.
Rambo moc nejsem, ono to možná jen vypadá... ale mám před sebou ještě hooodně práce.
A s těmi pohybovými aktivitami - bavilo by mě to, moc. Jakékoliv cvičení (i když nejvíc aerobik) by mě bavilo předcvičovat, třeba u dětiček. Byl by to koníček a zároveň přivýdělek, což je sen skoro každého. Jenže já se toho bojím, jsem na to fakt moc stydlivá, nemám odvahu do toho jít. :( Celkově i ve škole na praxích mám problém vést... a vůbec nevím, jak se to naučit.
A to u nás ve městě dost sháněli holky do pohybových kroužků a nabízely 100/hod., nebo i na základce pro holky nějaký taneční kroužek... vždycky jsem si to četla a říkala si, jak by to bylo super... ale pak mě hned přepadly myšlenky, že bych stejně tu hodinu nezvládla ani vymyslet, natož pak realizovat a zajistit si tam pořádek. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama