3.10.

3. října 2015 v 22:27 |  Německo

Fuhh...tak asi v mých článkách v rubrice Německo nebudou navazovat články tak, jak jsem si představovala. Ve včerejšim článku jsem se vracela o 14 dní zpět, ale teď napíšu aktuální příhodu, protože se chci vypsat ze situace, která probíhala před chviličkou.

Vlastně nic zvláštního. Jen jsem měla zas hlídat Kubička (1 rok). Rozdíl byl v tom, že jsem ho měla uložit i ke spánku, protože rodiče s tím starším jeli k dědovi a měli se vrátit později.
To zmáknu, říkala jsem si. Kubíček je zlatý dítě. Vážně jsem snad lepší nemohla mít. Skoro nepláče, pořád se směje. Je rozkošnej.

Šla jsem s nim jako obvykle na procházku do zdejšího parku. Jezdila jsem s kočárkem, dokud mi neusnul. Po 40 minutách, když se to povedlo, jsem si sedla na lavičku. Bylo 17. hod. a Jana mi napsala, že už odjíždějí, tak ať dam Kubíčkovi polívku, kterou má připravenou, udělám mu ještě vajíčka a na závěr ať si pošmákne na jogurtíku. Dobře.

Když se probudil, jela jsem domu a udělala, co mi Jana zadala. Kubíček se konečně pořádně napapal. Snědl celou polívku i 2 míchaný vajíčka. Z jogurtíku jen ochutnal. Ale i to je velký úspěch, protože měl do včera horečky a ještě dnes na oběd nechtěl moc papat.
Hrála jsem si s nim, poklízela...vše OK.

Když se však blížila 20. hod. a já s ním měla jít nahoru do pokoje, přebalit, převléknout, pohrát si a uložit ke spánku, nastala komplikace. Nejdřív to probíhalo nadějně. Byl veselý. Jenže když jsem ho ve 21. hod. zabalila do takovýho spacáčku, ve kterym spinká, začal plakat. Vyndala jsem ho teda a zpívala mu pomalý písničky, abych ho uklinbala. Jenže byl neklidnej. Hledal maminku. Pořád mi ručičkou ukazoval, že chce jít do kuchyně. Tak jsme šli. Pak do mého pokoje. Pohoupat na koníčkovi. Byl mrzutý a vytřeštěný. Pokaždý, když jsem se pokusila ho nenapádně uložit třeba jen k sobě do postele a číst mu pohádky, nešlo to. Chtěl maminku. Tak jsem teda Janě psala, jak to vypadá. Naštěstí to nebyl problém. Asi se to dalo čekat, když je tak malinkej, zná mě 14 dní a hlídala jsem ho poprvý večer, kdy je zvyklej na maminku, která ho uspává.
No. Tak to mám za sebou. Už leží v postýlce a v tý samý místnosti jeho maminka.
Uf.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rezzy Rezzy | Web | 4. října 2015 v 7:35 | Reagovat

Jejda, tak to muselo být nepříjemné, ale myslím, že sis s tím poradila dobře :-) Příště už to snad bude lepší, jak si na tebe více zvykne... Úplně jsem si vzpomněla na mého bráchu, jak byl malý, byli jsme u babičky a on taky pořád chtěl maminku a nechtěl usnout...

2 Melly Melly | Web | 4. října 2015 v 9:42 | Reagovat

To se vůbec není čemu divit, že byl z toho takový vyjukaný :) Myslím, že jsi tu situaci zvládla dobře:)

3 Michaela Michaela | Web | 4. října 2015 v 14:39 | Reagovat

No když jsem to začínala číst, bála jsem se, že nastal nějaký větší problém. Že se mu třeba něco stalo. Naštěstí ne. :D Zvládli jste to dobře a věřím, že příště se mu už bude usínat líp. Taky bych zase ráda hlídala nějaký dětičky. Asi před dvouma rokama jsem hlídala děti v Praze, ale těm bylo kolem 4 let. :)

4 Rezzy Rezzy | Web | 4. října 2015 v 15:26 | Reagovat

Kdy se cítím nejhůř? Ani pořádně nevím, střídá se to tak nějak nepravidelně, ale často to bývá právě brzy ráno, když už nemůžu spát nebo večer než usnu, to občas brečím.
Bohužel ani když si o tom chci promluvit třeba s mamkou nebo kamarádkou, tak mi to moc nepomůže :( Ale přece jen někdy aspoň trochu ano. Taky mi trochu pomáhá se z toho vypsat na blogu a jsem hrozně ráda za všechny vaše komentáře a podporu :) Doufám, že máš fajn den, občas si na tebe vzpomenu a říkám si, co asi teď zrovna děláš... :)

5 Lů | Web | 5. října 2015 v 15:09 | Reagovat

Taky jsem se celou dobu při čtení bála, co se stalo a doufala jsem, že se nic nepokazilo... :D
Myslím, že jsi celý ten den zvládla krásně a i s tím večerem, že jsi si poradila dobře. :) Jsem ráda, že je maminka kluků rozumná a že z toho nedělala nějaký problém. Myslím si, že na tebe opravdu jen ještě není zvyklý a jak je maličkej, tak že to chvíli bude trvat. :) A třeba ne a příště už ti usne, kdo ví. :)
Každopádně si myslím, že jsi to zvládla na výbornou. ;)

Noo, už mě nic nebolí naštěstí. :D Přestalo to. :D
Pan trenér je super. :D A teď už jsem zase fit, tak mu při příště hodině ukážu. :D :D
Mně přijde nemožný se to naučit. :( Já právě taky vedla ve školce nějaké aktivity a děti mě neposlouchaly tak, jak bych si představovala. Musela mi pomoct i učitelka, aby se uklidnily. :(
Já pro ně právě byla taky taková kamarádka, chtěly se se mnou mazlit, praly se, kdo se mnou půjde na procházce za ruku, chtěly si se mnou hrát... ale jak jsem měla vést aktivitu, byl trochu problém.

6 Monča Monča | Web | 6. října 2015 v 19:25 | Reagovat

Zvládla jsi to na jedničku, to je paráda :)
Já teda miluju hlídání dětí, jen jim skoro vždycky teče krev (ale nikdy ne mou vinou! :D)

7 Lucie Lucie | Web | 9. října 2015 v 23:25 | Reagovat

Ahoj kočko, mám nový blog... :( ;)
[5]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama