28.11.

28. listopadu 2015 v 21:39 |  Německo

Ahoj!

Už dlouho se přemáhám k napsání článku. A není to proto, že by mě to nebavilo. Naopak. Jenže je toho tolik, co bych tu chtěla sdílet, že nevim, odkud začít a taky radši věnuju svůj drahodennej čas něčemu jinýmu. No, odkládání věcí to je moje.


Jsem tu přes dva měsíce a přišla na mě krize. Poslední dny, než jsem měla na týden odjet domu, jsem věděla, že to tu rok nevydržím a půjdu buď do jiný rodiny nebo dělat jinou práci.

Uvědomila jsem si tu nebo spíš přiznala, že nejsem vhodnej člověk na práci s dětmi. Rozhodně ne učitelka ve školce. Myslím si, že profesionál, který bere peníze za to, že vychovává, učí, ovlivňuje děti, má mít nějaký vrozený dispozice, povahu. A především být vnitřně vyrovnaný.
To, že si mě spoustu dětí oblíbí, neznamená, že bych byla dobrá učitelka.
Hlavní problém vidím v tom, že jsem opravdu extrémně nespolečenská. S dětma jsem v pohodě, ale s dospělými ne. Bývám často ustrašená, komunikativně neobratná, utíkám do sebe do svého vnitřního bohatého světa. A vlastně to s dětma až tak dobře neumim.

Necítím se v týhle rodině dobře a je to hlavně proto, že mám s rodiči velmi neosobní vztah. Když mám možnost si s nima popovídat, nejsem toho schopná a jsem zaseklá. Oni taky nevyvíjej nějakou větší snahu. Jednám před nima, jako retard...

Byla jsem teď na 7 dní doma, u své rodiny. Měla jsem uplně jiná očekávání, jaké to tam bude, než jak to dopadlo.
Co jsem tady v Německu, tak jsem si zvykla na určitý řád. Jsem aktivnější, pečlivá, důsledná, víc přemýšlím :D...
Jakmile jsem se ocitla v ČR, byla jsem zas flákačem, který nemá na nic energii a buď se válí nebo v noci chlastá v barech.
Když jsem spatřila brášky, rozbrečela jsem se. Neni přeci možný, aby tolik vyrostli! Bylo mi najednou líto, že místo toho, abych věnovala čas jim, jsem s cizíma dětma. Dozvěděla jsem se, že můj starší bráška bude chodit na psychoterapie...je náměsíčnej, hodně úzkostnej atd...
Oproti chlapečkovi, kterej je mladší o 2 roky než můj bráška a kterýho tady hlídám, je můj bratříček takovej...opožděnej? A druhej bráška taky. A jsem přesvědčená o tom, že je to výchovou... Je mi z toho ještě teď nanic.
Když jsem viděla zbytek rodiny a všímala si rozdílu oproti rodině, ve který jsem tady, moc mi to nepomohlo. Ty jejich úzkostný řeči, negativní myšlenky... Mám je všechny tolik ráda a mrzí mě, že se u nás vytvořily stereotypy, který nejsou zdravý, ničí a vytvořej z jedince oproti ostatním lidem malinkýho človíčka uzavřenýho v bublině, loutku.

Musim jít spát, tak zas někdy příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 29. listopadu 2015 v 22:31 | Reagovat

Docela chápu ten tvůj střet tvoje rodina-cizí rodina... Taky jsem to zažila, viděla jsem ty rozdíly a jak se dají některé věci dělat lépe, až mi z té současné situace bylo úplně úzko. Ale jediné, co mi to může dát, je poučení do života, protože některé věci už prostě nenapravím. Bráškům to vynahradíš, až budeš zas doma, neboj:)
A s dětmi to zvládáš a to je hlavní, německou rodinu neřeš, oni tě tam taky nenajali proto, abys jim dělala společníka:)

2 Rezzy Rezzy | Web | 1. prosince 2015 v 19:42 | Reagovat

Doufala jsem v nějaký pozitivnější článek :( Nemáš to jednoduché, já tě stejně obdivuju, že jsi do toho šla! Musí to být zajímavá zkušenost, určitě tě to v životě zase posune někam dál. Jinak mě přijde, že se na práci s dětmi asi taky nehodím :( Ve školce to jaksi nezvládám...
Doufám, že brzy zase napíšeš :)

3 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 8. prosince 2015 v 16:42 | Reagovat

Trošku desivý článok, hlavne teraz pre mňa.
Vieš, celý život verím tomu, že budem ideálny výchovno-vzdelávací pracovník, ale máš pravdu, to, že ľúbim deti a oni ľúbia mňa neznamená, že som na takúto prácu vhodná. :D
Ale všetko sa porieši, ver mi. Hlavne, že bráško dostane potrebnú pomoc, tak sa to len zlepší. :-)

4 Lucie Lucie | Web | 21. prosince 2015 v 6:47 | Reagovat

Ani nevíš, jak ti rozumím. :(
Co studuji a chodím na praxi k dětem, si stále víc uvědomuju, že já na tu práci nemám. Nehodím se na to. Možná, že mě děti taky mají rády, ale to je asi tak všechno. Nemyslím si, že je to pro mě do budoucna vhodná práce. :(
A s tou rodinou to zní šíleně, jenže já to cítím u té své podobně. :/ I když možná v jiných věcech.. chtěla bych se víc věnovat bráškovi, ale nejsem toho schopná.
Snad bude brzy líp, drž se! A opravdu máš taky můj obdiv za to, že jsi do Německa šla, já bych to nezvládla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama