23.1.

23. ledna 2016 v 22:07 |  Německo

ahoooj!


V posledních dnech se cítím psychicky velmi dobře. Vinu z tohohle pocitu přikládám tomu, že řeším věci jinak, než na začátku a měním pohled. A taky...plánuju z týhle rodiny odejít...
Já tu prostě nechci být až do září. Je to pro mě naprostá ztráta času. Už dlouho nad tím přemýšlím.

Než jsem šla dělat aupair, moje představa byla:
Práce 5-6 hod./denně (1 den v týdnu volný celý) zbytek času věnuju šmějdění po městě, výletům, památkám, poznávání nových lidí, což bude spojený s trénováním němčiny.
A reálně to vypadá takto:
Práce každý den průměrně 11 hod., často delší. Volný celý den jsem tu měla zatím 2x, jinak mi občas dají volné odpoledne jednou týdně. Žiji v nejistotě. Nevím, kdy budu mít volno, odpočinek. Oznámí mi to krátce před tím volnem. Starší chlapeček nechodí do školky, takže mám celý den na starost oba dva. Někdy se naštěstí stane, že mi paní Jana po obědě dopřeje 2-3 hoďky volna a to jdu spát. :D Co přes ten den dělám? Vlastně je to fajn, celkem se těším, až se budu starat o svoje děti, ale teď prostě chci žít jinak. Uklízím, přebaluju, vyrábim, chodím ven s kočárkem, vařím, ale i koukám na pohádky a přitom odpočívám...dostávám měsíčně 450 euro. Za noční hlídání příplatky. Stravu a jiný poplatky mi hradí.
Jako opravdu to neni zas tak hrozný. Dá se to zvládnout. Ze začátku jsem teda myslela, že to tu nezvládnu, protože se ke mně ten starší chlapeček choval příšerně a Jana taky ne zrovna správně. Ale zlepšilo se to! Začala jsem být totiž přísnější. Zjistila jsem, že to nepůjde bez občasnýho zvýšenýho hlasu (nekřičím) a trvání si na svym požadavku. Nechtěla jsem na začátku toho staršího chlapečka vydírat. Jakože mu říkat: Jestliže ještě uhodíš brášku, nebudou pohádky! Ale chovám se k němu tak. Je to jediná varianta, která trochu zabírá.
Taky jsem na začátku byla aktivnější. Neustále jsem vymýšlela, co s nima za aktivity budu dělat. Jana mi zakázala pohádky. Ale za pár týdnů mi to začalo lézt na mozek. Ono totiž neni jednoduchý zkorigovat skoro pětiletý dítě a rok a půl roční dítě. Ten starší je hrozně živej. :D Když něco vyrábíme, kroutí se u toho, mění mi plán, protože si to chce udělat jinak a podle sebe. :D Do toho ječí ten menší. A tak děláme výtvarnou aktivitu tak 3x týdně. Pohádky jim pouštim. Jana to ví. Asi se jí to nelíbí, ale já na to kašlu. Bylo by mi totiž jedno, kdyby mě vyhodila. Naopak se mě teď ptala, jestli bych u nich nechtěla být dýl, než ,,jen´´ do září. :-O Zkomplikovala mi plán. Zjišťovala jsem si totiž už, jaká je možnost, že tu seženu práci, jaký je plat, bydlení...atd. Poznala jsem přes internet Čecha, který tu bydlí přes rok. Dozvěděla jsem se, že je tu práce hodně, že není problém něco sehnat a za vysoký plat. Navíc bych byla mezi Němcema a konečně bych ten jazyk víc vstřebávala, než tady, kde mluvím česky. A plus víkendy volný! Měla bych volno, byla bych svobodnější!
A tak jsem se připravovala, jak Janě řeknu, že prostě moje očekávání od tohoto bylo jiný a že tu samozřejmě klidně budu, dokud si nenajdou jinou aupair, se kterou budou spokojení. Často jsem váhala. Mám to opravdu udělat? Jediným důvodem, proč tu být, byla jistota a děti - copak jim to můžu provést? Už si na mě zvykly...Navíc i já jsem si je oblíbila, přirostly mi k srdci.
Opravdu nad tímhle přemýšlím dlouho a zůstává to i nadále u přemýšlení, protože to prostě nedokážu Janě říct. Bojím se její reakce. Budu si připadat jak hajzl, který je zklamal.
Na druhou stranu jsem se v životě řídila většinou tím, co chtěli ostatní. Jít dělat aupair byl takový první velký krok, pro který jsem se rozhodla sama a šla do toho, i když mě moje druhá půlka rodiny odrazovala. Jsem hrozně ráda, že jsem do toho šla! Těší mě, že jsem se překonala a že to zvládám! Jsou to zkušenosti k nezaplacení a takový dobrodružství. :D Jste v rodině s cizíma lidma. Poznáváte jejich návyky, který jsou jiný, než u vás. Jste SAMI v novém prostředí. Úkoly.
Jenže cítím, že jestliže tu budu další půl rok, ztratím čas, který můžu prožít zase uplně jinak. Nabrat nové zkušnosti, vydělat si peníze. V září mi bude 25 (tyvogo, teď mě uplně mrzí, že jsem zrušila moje předchozí blogy, chtěla bych si přečíst zápisky z doby, kdy mi bylo 14-15...škoda, že nemám pořád ten samý blog), jsem mladá, ale byla bych ráda, kdybych měla třeba ve 28 dítě a do tý doby bych toho chtěla co nejvíc poznat. Teď jsem zůstala v bodě, kdy se neposouvám. Žiju ve stereotypu. A trošku se cítím jako otrok. Mám chuť na změnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 26. ledna 2016 v 13:07 | Reagovat

Žádné násilí. Jestli je to opravdu špatné a nejsi spokojená, tak tím neztrácej čas. I když tě úplně chápu, vysvětlovat se to bude těžce, ale ty jim nejsi nijak zavázaná..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama