3.2. + Regensburg

3. února 2016 v 22:10


Achjo, každým dnem odkládám ten okamžik, kdy Janě řeknu, že si sice moc vážím nákladů, který mi s manželem poskytujou, ale do září tu být nechci. Připadám si jako zrádce. A hlavně mi je líto těch dětí. Dnes jsem brečela, když jsem si představila, že prostě fakt odejdu. Vybavil se mi pláč chlapečka, kterej mi hlavně na začátku ničil nervy. A já mu to v žádnym případě nemám za zlý. Naopak si uvědomuju, jak to musí mít těžký. Pětiletý dítě, který mě má jako 3. chůvu (1 chůva tu byla 14 dní, takže tu nepočítám). A teď zas odejde člověk, na kterýho byl denně zvyklý. A přijde zas nějaká nová holka. A bude mu určitě lézt na nervy stejně tak, jako jsem mu vadila já. A bude se mu stýskat po mně, jako se mu stýskalo po předchozí chůvě, když jsem sem přišla. Jsou oba tak malinký a musí si zažívat tyhle věci. Rok a půl malinkej chlapeček prožívá celý den se mnou místo s maminkou. Ráno mi ho Jana předá do náruče, protože musí do práce. On někdy pláče, protože už si uvědomuje, že zas maminka odejde. Ale po chvíli ho to přejde a je jako sluníčko. Mazlí se se mnou.
Je mi z toho fakt dost nah....
A přitom vidím, že nemá smysl to tu prodlužovat, naopak.

V neděli jsem měla celý den volno. Byla jsem v Regensburgu, kde se konal něco jako masopust. A taky jsem navštívila římské muzeum, ze kterého bude pár fotek v dalším článku.

















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 4. února 2016 v 8:20 | Reagovat

Musí to být pro toho malého opravdu těžké. Vůbec si tento typ chůvového dětství neumím představit... proto je škoda, že se ti rodiče neumí chovat k tobě tak, abys neměla důvod odjíždět..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama