22.4.

22. dubna 2016 v 21:37 |  Německo


ahoooja


Dvě noci v tomhle týdnu jsem měla šílený bolesti hlavy a nemohla díky tomu spát. Nejhnusnější bylo to probuzení, kdy mi v mozku šrotovalo milion myšlenek, monologů, dialogů, hlasy...tohle jsem mívala dřív, před několika lety možná, že kdybych se neléčila z jiných důvodů, vyskytla by se u mě schizofrenie? a proto jsem měla problémy s usnutím. Teď usínávám VĚTŠINOU okamžitě, kdykoliv a kdekoliv. :D Po dlouhý době jsem kromě tohohle pociťovala, že se mi vlastně ani spát nechce (ve 2 - 3 hod. v noci). A pokoušela jsem se bolesti hlavy zastavit masáží spánků + celé hlavy a co nejvíc skloněnou hlavou do polštáře. K ránu to zabralo, ale to už jsem zase musela vstávat. :D Přišel mě vzbudit ten starší chlapeček: ,,Dobré ránko, ideme sa hrát?´´ Achhhuuuu...on je rozkošnej, ale já už jsem na tuhle větu totálně (,,IDEME SA HRÁT?´´ padá několikrát denně) alergická. :( Ale mám ho ráda a jsem tu přeci od toho, abych si s ním hrála!! Takže jsem milá, snažím se být veselá a zeptám se ho, s čím by si chtěl hrát? Bojím se vždy odpovědi, která většinou zní: s vláčikama, s autíčkama, se stavebnicou. Ani jako malou mě tyhle hry nějak nebavily a teď to musim trpět v dospělosti. Pořád dokola stavět železnice, domy... Ono mě to i nějakou chvíli bavilo a sem tam se dokážu přepnout do stavu, kdy si to malinko užívám, ale když tohle děláte každý den....!!! Ááááá. :D Co mě z toho těší a zahřeje u srdce, je ale ta jeho radost. Poskakuje kolem a těší se z mé ,,unikátní´´ tvorby. Pokřikuje a očíčka mu svítěj.
Noo a tak si myslím, že ty migrény jsem měla z něho, prdíka malýho. :D Je hrozně upovídanej, neustále na mě pokřikuje, ptá se, je velmi živej... A do toho ještě jeho mladší bráška, kterej je teda klidnější. :D
No, pak se z bolesti hlavy rozvinula ještě rýma, kašel, nevolnost. Zkrátka se moje tělo zřejmě dožadovalo několikadenní izolace od dětí. :-D
Jsem hrozně ráda, že mě jejich mutti nechala 3 dny být a dokonce si přála, abych se k nim nepřibližovala a nenakazila je. Je tu s námi zase děda, takže děti mohl pohlídat místo mě. Ale i tak jsem se v průběhu dne párkrát cítila hrozně jak po fyzický, tak po psychický stránce - především kvůli těm myšlenkám plných výčitek. Mám tu pracovat a místo toho se válim a spim. Sice jsem třeba vyžehlila, poklidila kuchyň, vyluxovala...ale i tak. Oni pracujou a já zašitá v pokoji pod peřinou se oddávám snům. Ale uznávám, že to bylo hrozně krásný. Prostě nemuset vstát a spát. Být v klidu, v tichu, sama se sebou.
Nabrala jsem energii a zítra dopoledne se budu o dětičky zas starat a už se na ně těšim.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 24. dubna 2016 v 10:18 | Reagovat

Jo, děti a hraní, to je prostě dřina :-D Člověk aby měl alespoň čtyři ruce a hromadu nervů, ale přesto jsou děti zázrak :-) A ty jsi z okolí Kladna? Jinak bude o tom článek, ale ten bude až tak za měsíc, takže ti to řeknu teď. Přesněji řečeno je to program Dětský úsměv, kam jsem se přihlásila :-)

2 Melly Melly | Web | 25. dubna 2016 v 19:32 | Reagovat

Tak ono někdy odpočívat musíš:) A když odpočinek tělu nedopřeje, tak je většinou dost chytré, aby si o něj řeklo samo, ba si jej vynutilo:) Provinile se podle mě kvůli tomu vůbec nemusíš, každý bývá někdy nemocný ;)

3 Popcorn Popcorn | Web | 11. května 2016 v 14:30 | Reagovat

skús ho dať vybehať von nech stratí energiu pri behaní alebo nejaké tvorivé kreslenie a tak.. aspoň ja sa snažím tak zabaviť decká keĎ ich strážim :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama